Dopisy

Dostáváte rádi dopisy? Já ano. Jako malá jsem na tom byla závislá a každý den jsem kontrolovala poštovní schránku, jestli mi náhodou nějaký nepřišel. A když přišel, hýčkala jsem ho, obracela a přemýšlela od koho je. Byl to vzásný okamžik překvapení nebo očekávané odpovědi. V dnešní přetechnizované době nás tohle potká už jen málokdy, ale přesto se to stává. Někdy nám dopis může změnit celý život, někdy nám sdělí podstatnou informaci a většinou nám oznamuje nějakou událost. Dopisy, název dalšího divadelního představení, už názvem napovídá, o čem celá hra je. A opravdu, ve hře je vše – očekávání, naděje, radost i zklamání. Běžte se podívat, stojí to za to :)

 

 

Vítkovické okouzlení

Chodím tudy každý všední den a občas si postesknu, že u sebe nemám foťák a že nejsem dostatečně drzá či odvážná a nedostanu se  dovnitř do areálu. Fascinují mě ty ohromné, zrezavělé, zakroucené potrubí, linie, barvy a tvary, oprýskané zdi, cihlové domy, tmavé oblaka. Je to jedno velké kovové klubko propletené osudy lidí s fascinující atmosférou, kterou však člověk pozná až v momentě, kdy se tudy vrací vlahým pozdním odpoledne a vidí, jak to tady všechno žije bez jediného znaku lidského zásahu..

 

 

 

 

 

 

Tajemný hrad co vypadá jako v horách a přitom je v údolí

Tak jsme se zase sešly, Klaruško.  Musím říct, že s touhle holkou se fakt nikdy nenudím, její věčný úsměv od ucha k uchu, hluboké myšlenky a touha být milována a milovat z ní dělá něco nepolapitelného a křehkého zároveň. No a s touhle holčinou jsme se rozhodly jít na výlet. Kam? Koukneme se do mapy, všechno naplánujeme a dáme vám vědět, jasný? Takhle zněl plán. Původně nás mělo jít 6, nakonec jsme šly 2 a to Kláruš bolela pravá strana hlavy a mě dolní část břicha. Nechaly jsme se přiblížit vlakem do Berouna, jo nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla v tomhle městě taky být, ale dojely jsme tam a po nakoupení nějakých dalších drobností na cestu, abychom náhodou “nehladověly”, jsme vyrazily směr červená. Měly jsme před sebou 16 kiláků, po cestě nahoru a dolů jsme probraly všechno možné i nemožné, zoufaly jsme si a radovaly, bylo nám těžko i veselo. A nakonec jsme zůstaly stát ohromené pod tím úžasným dílem zvaný Karlštejn a musím opravdu uznat, že tohle bylo důstojné místo pro našeho římského císaře a českého krále Karla IV. Uznale jsem obhlížela stavbu, než mě Kláruška dotáhla do nejbližší hospody. S pocitem úlevy jsme si daly svařáka, pořádnou porci jídla a tak dokonale zakončily náš denní pochod. Pak jsme procházely prázdné ulice městečka pomalu se zahalující do tmy a představovaly si jejich plnost v letní sezóně. Teď na nás jen hladově koukaly prázdné vytrýny a zamčené obchody. Mluví tady někdo česky? Dá se tady koupit česká zmrzlina? A vůbec, kdy nám jede vlak zpátky do Mokropsů…?

 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

Zuzka a Zdeněk 19.7.2009

Tak se nám vzali další dva skvělí lidé, které jsem potkala přes ještě skvělejší kamarádku. Už ranní přípravy svědčily o skvěle naplánované a organizované svatbě :) Svatba byla výborná, ženich se dmul pýchou a nevěsta byla přenádherná. Kostel sv. Václava v Opavě, který poskytl “útočiště” pro obřad, dýchal skvělou atmosférou, housle se nesly tímto chrámem v ozvěnách historie. Možná pro někoho trochu nedodělaná a oprýskaná místnost, pro mě nevyčerpatelný prostor možností a invencí pro fotky. Škoda, že jsme toho času neměli na focení více. Ale vyřádili jsme se ještě dostatečně na rozhledně Cvilín, kde vznikaly převážně portrétní fotografie. Doteď si pamatuju Zuzku, jak si vykasala sukně a na podpatcích si to šmárovala až na vrchol rozhledny, aniž by ji něco rozhodilo :D do toho ji vítr čechral vlasy a závoj, dokud jí ho tedy neodnesl vítr na rozhledně z hlavy pryč.. Trochu jsem je asi potrápila, ale spolupracovalo se mi s nimi výborně a fotky snad stojí za to:) Děkuji vám za všechno a těším se na další spolupráci v budoucnu.

Vespe

Do you like magics? Do you like mystery? Do you think there is somebody who can cut people without cutting them? :) I do and I know somebody who is not cutting people, but can do amazing trics with cards, small taws, and many other breathtaking things. He is trained by himself and all trics are made in his own head. Even his girlfriend doesnt know the secret of the trick, thats how its important to keep it not know. He asked me to take some photos for him, hope he will conjure up some nice house for me one day :D As a photographer I was pleased that he had some ideas and he knew what he wants. I was just taking pictures and had really great time. All photos were taken within 2 hours in our cultural house.

 

 

He is real professional, im not kidding :)

A bit of mystery.

Isn´t he cute? :)

 

      

This picture was the most difficult one, he had to trought at me around 100 cards before we got this shot :)

Hidding behind the cards. His eyes can hypnotize you.