Chodím tudy každý všední den a občas si postesknu, že u sebe nemám foťák a že nejsem dostatečně drzá či odvážná a nedostanu se dovnitř do areálu. Fascinují mě ty ohromné, zrezavělé, zakroucené potrubí, linie, barvy a tvary, oprýskané zdi, cihlové domy, tmavé oblaka. Je to jedno velké kovové klubko propletené osudy lidí s fascinující atmosférou, kterou však člověk pozná až v momentě, kdy se tudy vrací vlahým pozdním odpoledne a vidí, jak to tady všechno žije bez jediného znaku lidského zásahu..
