Poslední dobou, vlastně od té doby, co jsem zaměstnaná, se na hory dostávám poměrně zřídka a vždyje to spojeno s návštěvou někoho známého. Jinak tomu nebylo ani tentokrát :) Po krátké domluvě jsem ráno sedala na autobus a vyrazila směr Třinec a Bystřice-Košařiska, kde mě vyzvedla Jana s Argošem a vyrazili jsme na výlet – směr Velký Stožek tentokrát přes údolí Hluchové. Ten den bylo přenádherně, skoro bych řekla, že hory byly jak “namalované”. Tradičně jsme nabraly směr kopec nahoru, neutahatelnému psovi v patách :) Konečně modrá obloha, sluníčko, příroda, hory, možnost sednout si na prohřátou zem, všude bylo cítit laskavé jaro. Jaký to balzám na duši po tak dlouhé zimě. Opět jsem se dostala do míst Slezských Beskyd pod kopec Velkého Stožku. Mám to tam celkem dobře prochozené, byla to oblast mé diplomové práce a něco jsem se tam naběhala. Za tu dobu se tu ledaco změnilo, byl vidět zásah nemilosrdné lidské ruky, která kácela stromy ne po výsecích, ale lehaly celé svahy. Lesy neuvěřitelně prořídly, erozí se odkryla půda, běhá mi mráz po zádech při představě, jak “dobře se staráme o dědictví našich předků”. Po jednom přívalovém dešti si myslím, že studenti budou mít brzy zase o čem psát své diplomové práce :)
Měsíční horská krajina…
Pohled zpátky do údolí Hluchové.
Jana a její psí miláček Argoš.
Schválně, jak se jmenuje tenhle krásný chundeláč? :)
Já a Janin psí miláček Argoš :)
Jen starej rozbitej, náhrobní kámen…
Žádné komentáře:
Okomentovat