Mnozí z vás jistě vyzkoušeli dobrotu zvanou kobliha. Kdo by neznal pohádku o zvědavé koblize, která byla nakonec sežrána liškou, kdo by neznal trable s vyteklou marmeládou na tričku a kdo by neznal jejich nezaměnitelnou chuť. Já je znám a velice ráda je pojídám. Máme to asi v rodině, jelikož po domácku udělaných koblížcích se vždy jenom zapráší, mamka je nestačí vytahovat z horkého oleje. Tuto tradici u nás zavedla babička, kterou si pamatuju zadělávat těsto ve velké míse s velkou vařechou a velkou láskou. Jak jinak by mohla nasytit tolik hladových krků co měla na krku. Pokud se někdy upomenu, možná tu přihodím i recept na tu dobrotu, jelikož v této tradici pokračuje maminka a možná jednoho dne... i já. Kdo ví :)
Nejdůležitější u zadělávání těsta je, aby bylo v místnosti teplo.. Tak si říkám, jestli jsme tuto podmínku splnili, když má mamka na hlavě čepku :))
Nakonec nás ta dobrota všechny zmohla, ale nejvíce se to projevilo na našich miláčcích - Sněhurce a Ritě:)
Žádné komentáře:
Okomentovat