Spěcháte domů z práce nebo ze školy. Fouká studený vítr, který žene ledové krystalky do tváře a pod krátké tričko pod kabátem. Pouliční lampy vrhají opilé oranžové stíny, tak typické pro dlouhé zimní noci. Je to jako špatně rožnuté slunko, které nehřeje. Mám špatnou náladu, protože mi je zima. A pak.. Stačil jen okamžik a já zůstala stát uprostřed chodníku a koukala s přivřenýma očima do korun stromů. Vždycky mě ta lampa a stíny vrhané větvemi fascinovaly. Každé roční období je na nich vidět a připomínají, jak rychle čas letí. Sotva se dívám na prázdné, zakroucené větvě komíhající se větrem, už na nich raší malé, zelené a čerstvé lístky, které znenadání zakrývají výhled na nebe i lampy. A sotva si zvyknete na vůni čerstvých listí a květů, už hledáte příjemný stín v horkém letním dnu. Fascinování barevností a sychravostí podzimu větříme chladné zimní večery, které k nám přiletí na havraních křídlech a přinesou nám opět ty dlouhé a inspirativní tmavé večery, při kterých tak toužebně očekáváme příchod jara.
Žádné komentáře:
Okomentovat