Z knížky Prevítem snadno a rychle (SIMON BRETT).
Den 38
Tak trochu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych se teď někdy mohl vytasit s prvním úsměvem. Málem jsem dneska ráno ujel a po krmení omylem vypustil malý úsměv. Jentaktak se mi na poslední chvíli povedlo převést to na říhnutí.
Den 43
Už se zase pohroužila do té knihy a vyčetla tam, že někdy mězi měsícem a šesti nedělemi by dítě mělo vyprodukovat první úsměv. Teď jsou oba celí zelení, že jsem to ještě neudělal. Potíž je v tom, že ta jejich starost je fakt k popukání a mám co dělat, aby mi necukalo v koutcích.
Den 48
Počkal jsem si hezky na večer, když se On vrátil z kanclu. Náladu měl mizernou. Teprve předešlého večera si pořádně uvědomil, jak jim můj příchod změní společenský život. Když mě Ona ukládala do postýlky, byla tak trochu ubrečená, a v tu chvíli jsem pojal rozhodnutí že ji maličko povzbudím. No nejdřív jí to ne a ne dojít. Myslela si, že mám větříky. Usmál jsem se znovu. A nic. Abych ji to trapně dlouhé vedení trochu zkrátil, řekl jse si, že ty zkroucené rtíky ještě trochu rozhojním. Konečně jí to došlo: “ Malej se usmál!” vykřikla ze všech sil. Okamžitě se po schodech přihnal nahoru On a uslintaně mi nakoukl do postýlky. Okamžitě jsem se rozječel. Ten si totiž bude muset první úsměv teprve zasloužit!
 | ||||
Žádné komentáře:
Okomentovat